Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pondělí

Tak jsme si to dneska náramně užili. V parku v Českém Brodě jsme si dali oběd, který nám, přibalila paní kuchařka. Řízečky byly opravdu moc dobré.

Na nástupišti v Českém Brodě jsme zjistili, že pojedeme první třídou. No panečku, to byla jízda J. Máťa se jal číst, aby nám to rychleji ubíhalo. Než jsme se nadáli, byli jsme v Kolíně. Na nádraží jsme si vysvětlovali jak se dozvíme, na kterém nástupišti bude stát náš rychlík. Páté nástupiště jsme našli jako nic. Zase opět jsme měli svůj vagón. Děti si v rychlíku užívaly a některé si i schruply.

V Doksech na nás čekal průzkumník z Tismic (pan Strnad), který pro nás našel lesní cestičku, která nás dovedla do tábořiště. Na této cestě jsme se setkali s místními skřítky.  Zaujali nás i čuníci, kteří si tu okolo cesty lebedili. Někteří se svezli Tismickým taxíkem (kolo :-))

V tábořišti jsme se vyřádili na skluzavkách a vybalování  kufrů byl nevšední zážitek.

K prvnímu večernímu krmení dravé zvěře nám bylo předloženo vskutku dobré krmě, špagety jako od maminek.

Děti se úspěšně podílely na tvorbě makety hradu Bezděz a mezitím jsme dostali od místních veselých strašidýlek dopis, kde nás vyzývají o pomoc. Zlí lidé je vyhnali z jejich domovů a my máme ochránit jejich tajemství a odměnou nám bude jistě velký vděk strašidýlek a poklad.

Po večerní koupeli všichni usnuli jako andílci.

Fotečky:

http://mstismice.rajce.net/Pondeli

 

Úterý dopoledne

Ranní vstávání proběhlo hladce a hurá do nových zážitků. Strašidýlka nám po snídani zanechali vzkaz, že se máme vydat hluboko do lesa a hledat obrázky, které jsme si měli zapamatovat a pak je nakreslit. Po cestě jsme měli ještě najít dlouhý klacek. Na co asi bude? No to se dozvíme později. Teď odpočíváme a nabíráme nové síly na dlouhou výpravu :-)

Fotečky: (dodáno ještě pár fotek ve 23:15 hod. důvod - díky hroznému signálu, se nenáhrálo vše jak má)

http://mstismice.rajce.net/utery_dopoledne

 

Úterý odpoledne

Krátce před obědem se ptá Kristýnka paní učitelky Jany. „Paní učitelko, jdete dneska PO, nebo POSPA?“ Označeno za hlášku dne. :-)

Po obědě jsme si schrupli a po slupnutí svačiny jsme se vydali na dlouhou  6 km trasou plnou úkolů, které nám mají napovědět, kde se ukrývá poklad místních strašidýlek. Čertus Popletus nás provázel celou výpravou. Pokořili jsme i pana Orla a díky obdivování krás přírody jsme přišli o půl hodiny déle na večeři a doslova jsme vyluxovali vše, co bylo na talíři ani jsme nepohrdli suchou houskou od snídaně, která byla nabídnuta volně k dojedení. Získali jsme tak obdiv spolustrávníků a kuchařek. Po vydatné několika chodové večeři jsme vyráběli týmové strašidelné vlajky a při slavnostním obřadu děti získaly Knihu strašidelných zkoušek, která nás určitě dovede k vytouženému pokladu.

Foto:

http://mstismice.rajce.net/utery_vecer

Středa

Dnes ráno jsme si užívali pohledů od rodičů, babiček, dědečků, sourozenců a dalších. Děti z toho byly moc nadšené. Po snídani jsme nejdříve vyluštili zprávu ze včerejška a pak vyrazili na dlouhou trasu na hrad Bezděz. Tam až na vrcholku nás čekala další zpráva od místních strašidýlek. Po cestě jsme museli plnit různé úkoly. Mezi oblíbenými byla jízda na koníkovi (klacku). Děti pak koníky daly pást a na zpáteční cestě si je odchytily a dojely na nich do tábořiště. Nebudete nám věřit, ale nosit šišku na hlavě a zádech není žádná sranda :-), proto jsme zanedlouho potřebovali načerpat energii ze stromu, který chrání všechna hodná strašidýlka a hodné lidi. Obejmout a pohladit se podařilo všem a tak hurá na krpál. Škoda, že jste nemohli vidět ty zděšené obličejíčky, když viděli posledních 800 m. Ale stoupání se vyplatilo a výhled stál za to. Děti z toho byly opravdu nadšené a při příchodu na hrad nám ostatní turisté tleskali. Po cestě dolů jsme potkali paní se zlomenou rukou a dětem se tak naskytla záchranná akce přímo před očima. Malý Filípek prohlásil: „Já jsem hasič a jsem nadšený, že je vidím v akci. Budu taky skvělý hasič.“  Cesta zpět nám ubíhala rychle, dokonce jsme předběhli základní školu. Celkově jsme ušli 12,5 km. Paní učitelky se mylně domnívaly, že děti budou unavené a oni ejhle hnedle na trampolínu a hřiště řáditi se jaly. Škoda, že jste neviděli náš výraz v obličeji, který vypadal vskutku zničeně a zděšeně :-) . Nakonec ale všechny v 21 hod tvrdě spaly. Před usnutím Kája prohlásila: “Jé paní učitelko, já jsem dneska zapomněla jít po O“

Foto:

http://mstismice.rajce.net/streda

Čtvrtek

Dopoledne jsme měli pracovní. Vyráběli jsme klobouky, malovali na trička a vypracovávali pracovní listy. No prostě práce jak na stavbě :-) . Než jsme se nadáli, byl oběd a pak odpočinek a hurá do místního Zooparku. Hned u vchodu nás přivítala malá lvíčata. Od malých koz a kůzlat jsme se nemohli odtrhnout. Škoda, že jste neslyšeli to řehtání dětí . Prostě se nám tam moc líbilo a pak hurá na večeři. Nějak nám to utíká jak voda a příprava na táborák byla hračka. Některé děti byly opravdoví siláci. Posuďte z fotek sami. Opékání hadů slavilo velký úspěch a okolní ubytovaní na nás mlsně koukali. Dvě kila těsta padla a ještě by se kousek do dětí vešlo. No a vrátíme se na chatu a co nás nepotkalo? Zase vzkaz tentokrát od strašidla Bubák ODVÁŽNÝ. Děti se měly obléci do svých triček a vzít si na hlavu klobouk a dojít ke strašidlu. Ti co se bály mohly jít s paní učitelkou, nakonec to zvládly všechny.

A  za hlášku dne jsme vybrali. Malá Žofinka při večeři snědla plný talíř krupičné kaše a povídá: „Paní učitelko můžu si jít pro druhé jídlo? „

Jinak paní kuchařka povídala dětem, že si to jídlo navíc, budou muset odpracovat :-) Někteří si chodí pořád přidávat i třikrát.

Foto:

http://mstismice.rajce.net/Ctvrtek

Pátek

Tak dneska krátce jen, protože vyflusnutí jsme přece jen.

Dnes dopoledne proběhla velká oslava. Vašík Hladeček měl narozeniny a my mu s radostí zapěli a podali packu a on na oplátku nás pozval na zmrzku.

Po cestě k Máchovu jezeru jsme se zasmáli, protože jsme zjistili, že jedna z maminek již očekávala na nádraží příjezd svého syna a my zatím hurá na koupačku. Dorazili jsme na místo a místní parník nás povozil po Máchově jezeře. Když jsme se usadili u vody, tak paní ředitelku zajímalo kolik jsme dnes ušli. Krokoměr ukazoval 8 km. To byla tedy záhada. Říkala: „To je divné, to přece nemůže být tak daleko a za tak krátký čas?“ Další paní učitelka po delší debatě o této záhadě povídá, "no my přeci jezdili na lodi" a záhada byla vyřešena.Jinak z našeho bydliště je to asi 2,9 km k pláži.

Děti si vodu moc užívaly a stavěly z písku vířivku. Někteří kluci se trochu připekli i přesto, že všichni byli namazaní (opalovacím krémem).

Po večeři jsme měli ovocnou párty, protože fazole k večeři děti nenadchly. Na posezení snědly 35 banánů, 10 nektarinek a košík třešní. 

Poklad jsme taky našli a pasování na hodná strašidla nás moc pobavila. Vyhodnocení pokojů také proběhlo. Ovečka znamená supr uklizeno, koník znamená trochu nepořádek a prasátko znamenalo nepořádek. Dvojitá porce prasátek v jednom dni je to raději nechtějte vidět.

Balení byl trochu horor, tak nás prosím omluvte, když něco nenajdete.  Zítra v 11 hod jsme doma jak na koni.

Foto:

http://mstismice.rajce.net/Patek

 

: