Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

historické foto Limuzy

Historie Limuz

První zmínka o obci pochází z roku 1227, kdy je jakýsi Kojata odkázal křížovníkům zderazským v Praze. V té době se ještě jmenovaly Lemuzy, po kmeni žijícím v 10.století mezi Litoměřicemi a Pšovany. Limuzy později příslušely k hradu Jenštejnu a to až do roku 1348, kdy připadly Johlinovi Jakubovi z rodu Velfloviců. V 15.století spadaly pod Černý Kostelec (dnešní Kostelec nad Černými lesy). V době třicetileté války (1618 - 1648) obec zpustla, stejně jako mnoho dalších menších vsí v okolí. K znovuosídlení došlo až o několik let později, kdy se Limuzy začaly postupně rozrůstat. Roku 1788 patřily k panství Škvoreckému a byly psány jako Limus.

Během celého vývoje byly Limuzy převážně zemědělské - stejně jako většina okolních vesnic. Zemědělská výroba tu dominovala v podstatě až do 20.století.

Pamětní kniha obce Limuz byla založena 5. března 1921 a byla vedena nepřetržitě až do roku 1945. Od roku 1945 až do roku 1963 kroniku nikdo nevedl. Obnovena byla v roce 1963 a byla vedena do roku 1973. Podíleli se na ní různí obyvatelé obce a důraz byl většinou kladen na zprávy o počasí, které určovalo všechny práce v zemědělské výrobě, která byla stále nejdůležitější.

V době založení Pamětní knihy v roce 1921 měla obec 354 obyvatel a celková plocha všech pozemků v katastru obce činila 691 jiter a 38 sáhů ( necelých 398 ha ). Tento údaj je platný dodnes.

Při pozemkové reformě z roku 1923 se začalo s prvními odvodňovacími pracemi a s rekultivacemi pozemků. Od roku 1925 je do obce zaveden elektrický proud.

Za 2.světové války (1939 - 1945) byl citelně snížen stav koní a skotu - pro odvody německému vojsku. I přes dodávky z rostlinné výroby, zemědělství prosperovalo ( vzhledem k okolním obcím a s ohledem na dobu a velký nedostatek všeho ) poměrně dobře.

Zlomovým obdobím ve vývoji obce ( především v oblasti zemědělství a okolní krajiny ) byla kolektivizace v zemědělství v 50.letech 20.století. Po vytvoření JZD Limuzy došlo k jeho spojení s JZD Dukla se sídlem v Tismicích. Také došlo k připojení obce k MNV v Tismicích ( 1964 ). Celková výměra JZD Dukla činila 1159 ha ( z toho orná půda 1086 ha ) a počítaly se sem zemědělské závody obcí Tismice, Limuzy, Mrzky a Vrátkov. Výroba byla zaměřena především na pěstování cukrovky a ječmene, dále vojtěšky, pšenice a kukuřice. Podle údajů v Pamětní knize byl splněn výrobní plán v každém roce.

Řada starých selských usedlostí a hospodářských stavení, tak typických pro český venkov, postupně pustla. Mnoho historicky cenných staveb ( stodoly, budovy statků apod. ) zcela spadlo nebo bylo v tak dezolátním stavu, že se muselo zbourat. Přesto v obci zůstalo několik starých a celkem dochovaných stavení dodnes. Vzrůstala hlučnost a prašnost otevřených venkovských prostorů ( především velkých dvorů, které byly také neuklizené a v době po deštích blátivé ). Vlivem prosakování močůvky, silážních vod a také splachů z polí docházelo k soustavnému znečišťování studní ( v roce 1965 bylo v obci 50 studní a jako nezávadná byla označena voda jen ve 3 z nich ). Tento problém byl řešen pouze krátkodobě a to dezinfekcí studní.

Na návsi byly původně 2 rybníčky, tzv. Velký rybníček ( dochovaný dodnes ) a tzv. Malý rybníček. Oba byly v době 60. i 70. let silně znečištěny splachy z okolí a zanesené nánosy bahna. Stavba kanalizace pro dešťovou vodu byla započata až v roce 1972. Blízko křižovatky cest do Tismic a Přišimas, býval rybníček zvaný Nehasilů. Dlouhou dobu sloužil jako skládka železného odpadu, takže zmizel a postupně zanikl. Nevzhledná skládka starého železa byla odstraněna až koncem 80. let.

V roce 1963 měly Limuzy jen 210 obyvatel a jejich počet dále klesal v průběhu 60. i 70.let 20.století. Zápis v Pamětní knize z roku 1972 uvádí, že obec je velice málo zalidněná ( s čímž souvisí nedostatek pracovních sil ), z větší části obydlená důchodci. Oproti roku 1921 zde bylo více než o polovinu méně obyvatel.

Po roce 1989 již počet obyvatel tolik neklesal. Poslední údaj je z 31.12.2005 a v té době měly Limuzy 87 obyvatel.